Je to úleva. Udělala bych cokoliv, abych tam už
nemusela. Nemusela jsem. Byla mi nabídnuta práce. A dobrá práce. Pak jsem se svým šéfem začala žít.
A začala si sama podnikat. Sice to jako moc nevydělá, ale můj muž je šikovný za mě. Jsem na začátku.
Učím se. Vím, že ruce levé nemám.
A jsem vděčná,
že můj muž je naprosto normální, nechce po mě žádné perverzárny, zvlášť, když ví, co mám všechno za
sebou. A ještě do toho jsem těhule, takže je pro mě náročnější i normální sex. Důležité je, že mě
nechává žít. Ví, že ho miluju. I za to ho miluju. Prostě obyčejný nudný 15 minutový sex. Kráááása!!
Ani neví, jak jsem vděčná. Jsem ráda, že není náročný. Jsem ráda, že mě denně ubezpečuje, že mě
miluje a že jinou (jiného) nikdy nikec! Taky aby.. neumím si představit ty nemoce, co by přitáhl,
nebo mohl přitáhnout.
Nehledě na to, že bych mu už nikdy nedala pusu!
Nemohla bych se ho dotknout, štítila se ho! Fuuuuj. Ale kdyby náhodou, kdybych se to dověděla, že
někde něco bokem.. já nevím, asi by mě to hodně vzalo. Zvlášť po tom, co mě ubezpečuje, že on je
jiný.. že mě nikdy do ničeho nutit nebude, beze mě nic dělat nebude a že když nechci, ví, že to není
proto, že bych ho nemilovala. A já mu věřím. Možná bych neměla, vím, že chlapi jsou plémě zlé. Hodně
by mě mrzelo.. hodně by mi ublížil. Ale nebyl by první..
Takže jsem
šťastná, jsem spokojená. Konečně monogamní vztah.. snad to vydrží.
